Vyrazil jsem na dlouho a pečlivě připravovanou skoro týdenní dovolenou do Švýcarska přesto, že mi nebylo úplně dobře. Ale rýma a kašel nejsou důvody, abych si ji nechal zkazit, i když třeba brácha mě odrazoval – dobře, že jsem se nenechal 😁 První vlak do Liberce (ve 3:53) měl na příjezdu zpoždění patnáct minut, přestup jsem ale stihl v pohodě. V Žitavě na nás vlak do Drážďan pět minut počkal, a i další přípoj do Lipska jsem stihl. Tam potom bylo na vlak do Basileje pětadvacet minut času. Všechno tedy fungovalo báječně, a já už ve tři hodiny byl v Basileji, kde jsem se prošel přes starý most ze třináctého století ke katedrále, a do Thunu přijel v šest hodin. Přesto, že jsem neměl žádný problém, najít adresu ubytování, Alice, která nebyla doma, mi připravila velice milé přivítání, na schránce i na dveřích svého domu 😁
https://postimg.cc/gallery/pLGF9cT
V úterý proběhlo všechno v podstatě přesně podle plánu, i když v noci mě vzbudil kašel, a než se mi podařilo znovu usnout, honily se mi hlavou černé myšlenky o streptokocích a předčasném odjezdu domů 😁 Ani ráno v půl šesté, když zvonil budík, mi nebylo dvakrát do zpěvu, ale znovu se ukázalo, jak velkou roli hraje psychické rozpoložení - to moje se velmi brzy dostalo do blaženého stavu, díky nádherným a překrásným horám. Plánovaně jsem tedy objel takové kolečko: Thun - Interlaken - Grindelwald - Kleine Scheidegg - Eigergletscher - Wengen - Lauterbrunnen – Grütschalp – Mürren s tím, že se budu jen kochat a na místa, která se mi budou nejvíc líbit, se další dny vrátím. Dlouhé túry jsem vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vypustil. Po cestě zpátky jsem na chvíli vystoupil ve Spiezu, odkud je krásný výhled na zámek u jezera. Do Thunu jsem se vrátil poměrně brzo, tak jsem se šel ještě projít k jezeru, kde je hrad Schadau. Doma jsem se konečně potkal s Alicí, udělala kafe a docela pěkně jsme si popovídali, s pomocí překladače 😁 Byl to úžasný den, taky počasí vyšlo skvěle, i když nahoře byl sníh a samozřejmě zima, jen lehce nad nulou. Doslova mě fascinovaly toalety, které jsou v každé stanici, zdarma a čisté, se studenou i teplou vodou. Lidí bylo docela málo, tedy až do Lauterbrunnenu, tam už to byl mazec, hlavně Indové a Korejci. V sezóně to tam musí být opravdu nechutné, a chápu nasranost místních, o které jsem četl, protože si prostě všichni musí udělat selfie u vodopádu. Ani já jsem neodolal 😁
https://postimg.cc/gallery/2qN8HVz
Ve středu jsem se vzbudil v pět hodin, udělal si kafe (i sebou do termosky) a čaj, snědl čtyři kousky koláče, který mi dala Alice a vyrazil vlakem do Brigu a dalším do Domodossoly, abych se taky podíval do Itálie 😁 Hned jsem se ale stejným vlakem vrátil zpátky do Spiezu, po cestě se kochal krásnými výhledy na hory, a odtud pak do Interlakenu a Grindelwaldu. Tady jsem začal fotit ty fantastické švýcarské vláčky, většinou úzkorozchodné a ozubnicové, a samozřejmě elektrifikované. Nejsem žádný šotouš, ale tohle je opravdu veliká radost a potěšení. Z Kleine Scheidegg jsem šel pěšky do stanice Wengernalp, protože bylo při cestě vlakem z předchozího dne jasné, že výhledy na ty majestátní ledové vrcholy, některé přes čtyři tisíce metrů vysoké, budou naprosto fantastické, úchvatné a dechberoucí. A byly. Pak jsem sjel vláčkem dolů do Lauterbrunnenu, a po cestě přemýšlel, zda nezměním plán. A změnil 😁 Nastoupil jsem do vlaku směr Interlaken, vystoupil ve Wilderswilu, udělal pár obrázků úzkorozchodných (a hodně starých) vláčků, které jezdí do dvou tisíc metrů vysoké stanice Schynige Platte, a za půl hodiny pokračoval. V Interlakenu mi okamžitě jel vlak do Bernu, který jsem se rozhodl navštívit. Viděl jsem středověkou věž s orlojem Zytglogge, katedrálu a staré centrum města, a opět se ujistil v tom, že davy lidí nejsou nic pro mě, a mnohem víc mě baví a těší být v přírodě, nejlépe pak v horách. Radost mi udělalo velké množství pramenů s pitnou vodou, které jsou doslova na každém rohu a většina z nich jsou navíc moc hezké. Překvapilo mě, že kolem toho orloje jezdí trolejbusy a dráty jsou přidělané přímo na zdech věže, což je dost ohavné.
https://postimg.cc/gallery/3xGKXtB
Ani ve čtvrtek jsem nevstával na budíka a když jsem se vzbudil ve 4:40, donutil se ještě na dvě hodiny usnout 😁 Vzhledem k počasí (na pátek byla předpověď mnohem lepší) jsem se rozhodl pro plánovaný výlet do Lausanne, Vevey, Montreux a zubačku na Rochers - de - Naye. Poprvé jsem šel na nádraží za světla a Thun byl velice živý, spousta lidí, školáků a studentů, spousta aut a taky cyklistů. Co mě překvapilo hned první den, bylo hodně kuřáků - hulí opravdu moc lidí, a hulí na ulici - na kolech taky 😁 - i na nádraží u vlaků, a přitom nikde žádné vajgly. V Bernu jsem tedy přestoupil na vlak do Lausanne. Když se přede mnou objevilo poprvé Ženevské jezero s těmi vinicemi, byl to skutečně nádherný pohled, a já si říkal, jak je dobře, že tady můžu být. Podél jezera jsem pak došel k soše Charlie Chaplina, dál na zastávku La - tour - de - Peilz a vlakem do Montreux. Tam jsem - opět plánovaně - šel kolem jezera k soše Freddieho Mercuryho, kde mě zklamala, naštvala - ale spíš nasrala - ta "výzdoba", která podle mě sochu hyzdí, já bych to odstranil a zakázal. Ve 13:19 jsem odjel zubačkou na Rochers - de - Naye do dvou tisíc metrů nad mořem. Trať měří deset kilometrů a vláček ji urazí za necelou hodinu. Zhruba do poloviny jsem si říkal, jako že ano, moc pěkný to je, výhledy na Montreux a jezero, ale že ty zubačky z minulých dnů jsou prostě hezčí. Pak se před námi objevily nádherné skalnaté kopce, trochu mi připomínaly Malou Fatru. Na tom nejvyšším byl vidět nějaký vysílač, a i když mě na chvilku napadlo, že vlak pojede až tam, hned jsem tu myšlenku zapudil, a trochu se zastyděl, protože jsem si říkal, že to zkrátka není možné. Ale je. Fakt jsme tam vyjeli!!! Dobře, že jsem se nedíval na mapy, protože to tím pádem bylo pro mě opravdu neuvěřitelné překvapení. Ten vrchol se jmenuje stejně jako zastávka, tedy Rochers - de - Naye, měří 2042 metrů, a když člověk sedí v tom vláčku a vidí před sebou to obrovské stoupání, nechce se věřit, že je možné tam vyjet. Byl to pro mě opravdu fantastický zážitek, a znovu jsem obdivoval, jaké tratě dokázali Švýcaři vybudovat. A přesto, že podle předpovědi mělo odpoledne pršet, bylo celý den nádherně, slunečno a teplo, trochu se to pokazilo až při cestě domů. A já zažil další překrásný den. Když už jsem u toho, tak mě několikrát napadlo, jak je krásně na tom světě, a jaký mám báječný život 😁 Musím zmínit švýcarské železnice, tak nějak celkově. Jedním slovem - jsou SUPER. Občas vzpomínám na Havlův projev v televizi na začátku roku 1990, kdy mluvil o tom, jak do deseti let doženeme západ a budeme žít na stejné úrovni. Já tomu věřil. No, ale ani po pětatřiceti letech jsme nikoho evidentně nedohnali 😁 Vlaky tady jezdí strašně dlouhé, velmi často a taky přesně, největší zpoždění bylo pět minut, a pouze jednou. Stejně jako v Rakousku i zde to mají průvodčí buď na háku, a nebo dělat revizi nemusí, to nevím. Kontrolují na těch soukromých tratích a ve vlacích nižší kvality, ale v těch inter city se k mému překvapení objevila průvodčí poprvé za tři dny. Lidí cestuje taky hodně, a to je už po sezóně. Asi je to i tím, že ty vlaky jezdí velice rychle.
https://postimg.cc/gallery/dCJfKSr
V pátek jsem s trochou nostalgie vyrazil na poslední celodenní výlet. Dva dny jsem šel na nádraží potmě, jednou za plného světla, tak abych ty ranní, dvou a půl kilometrové procházky zkompletoval, závěrečnou jsem absolvoval za svítání 😁 Kupodivu ve vlaku opět přišel průvodčí, řekl jsem mu, že dělám stejnou práci, usmál se, a popřál mi hezký den. Moje jazykové vybavení je v podstatě na úrovni nula, a mrzí mě to, protože bych si s kolegy rád pokecal - a někteří se mnou určitě taky 😁 Mezi Lauterbrunnenem a Kleine Scheidegg mě vezla dvakrát stejná, mladá, tlustá, usměvavá, sympatická holka, a ta si evidentně povídat chtěla. Vzal jsem to napotřetí obráceně, tedy z Interlakenu nejprve do Lauterbrunnenu a pak lanovkou na Grütschalp a vláčkem do Mürren. Odtud jsem se vydal k vodopádu Sprutz, a byl to opravdu skvělý nápad a tip - na rozdíl od vodopádu Staubbach, kde byly davy lidí, nebyla tady ani noha. Taky tam cesta trvala hodinu. Znovu jsem si uvědomil, že tohle je to, co mě baví a těší nejvíc - horské túry, ideálně bez lidí. Nechtělo se mi jít zpátky stejnou cestou, tak jsem udělal takové kolečko, a zase - výborný nápad, asi intuice. Spilboden se jmenovalo místo, kam to bylo od vodopádu asi třista metrů, po kterých jsem se stočil zpátky do Mürren. Nádherné výhledy, krásné cestičky, všude pasoucí se krávy a hlavně ty hory - ani nevím, jak se všechny jmenují, ale jsou to opravdu dechberoucí pohledy na ty zasněžené i zelené vrcholy. Stejnou cestou, tedy vláčkem do Grütschalp a lanovkou do Lauterbrunnenu, tam jedno plechovkové pivo na lavičce na nádraží (bodlo, sluníčko pálilo a bylo skoro letní počasí) a poté zubačkou nahoru do Kleine Scheidegg, místa, které jsem si zamiloval hned první den. Když se vláček šplhal nahoru do Wengenu a já pozoroval ten skoro třistametrový vodopád a zasněžené vrcholy za ním, fakt mě to dojalo. Jelikož už mi bylo celkem dobře, rozhodl jsem se jít pěšky do zastávky Brandegg, sedm kilometrů, a zbytek cesty do Grindelwaldu opět vláčkem. Na cestě do Interlakenu ve stanici Zweilütschinen se mi potvrdilo, co jsem si myslel - na náš vlak najel ten z Lauterbrunnenu a spojily se. Stejně tak z Interlakenu vyjíždí velmi dlouhá souprava, první půlka jede do Grindelwaldu a druhá do Lauterbrunnenu. Maj to dobře vymyšlený, kucí švýcarský 😁 Ty jejich vlaky jsou skutečně naprosto úžasné, jak státní, tak soukromé. Alice mi dala nějaké prospekty a mapy Thunu a okolí, a já se při prohlížení ve vlaku trochu zastyděl, protože jsem vlastně Thun vůbec nepoznal. Takže po příjezdu jsem se vypravil na procházku - po krásném dřevěném mostu přes řeku Aare a pak nahoru ke kostelu se zvonicí a dál k hradu, odkud byly hezké výhledy na město. Centrum Thunu není velké, ale velice pěkné, čisté, upravené, a taky jen s malým množstvím turistů.
https://postimg.cc/gallery/B1ty6hS
V sobotu jsem vyrazil na poslední cestu na nádraží už v pět hodin, protože v půl šesté mi jel vlak do Basileje. Přišel zatím zdaleka nejkomunikativnější průvodčí, který se ode mě dozvěděl, že jsem taky průvodčí, že jsem z Česka a že Švýcarsko je nádherné 😁 V Basileji bylo na přestup pouze pět minut, ale v pohodě jsem to zvládl a nastoupil do vlaku, který mě po šesti hodinách měl dovézt do Lipska. Ale nedovezl. Asi po dvou hodinách, někde mezi Karlsruhe a Frankfurtem vlak zastavil, protože spadla trolej. První moje úvahy - velice naivní a optimistické - byly, že se zpozdíme o hodinu, já si prohlédnu trochu Drážďany, a místo v půl sedmé přijedu do Tanvaldu v půl deváté. Jak čas plynul, vypadalo to, že budu rád, když pojedu o dvě hodiny později i bez prohlídky Drážďan. Nakonec po třech hodinách přijel na vedlejší kolej vlak, do kterého nás evakuovali, a trvalo další hodinu, než jsme se rozjeli. Ovšem na opačnou stranu - místo do Frankfurtu nás odvezli do Mannheimu. Zjišťoval jsem všechny možné spoje, do Tanvaldu, do Prahy i do Chebu, ale když jsem se pak dozvěděl, že zrušili další vlak, rezignoval jsem a smířil se s tím, že se domů ten den nedostanu. Uvažoval jsem o přespání v Děčíně, možná i v Praze nebo cestě s dvěma dvouhodinovými pauzami (v Děčíně a České Lípě) a příjezdem ráno v půl šesté, hlavně jsem si nechtěl kazit svoje zážitky z úžasné dovolené. Nastoupil jsem tedy do prvního vlaku (taky zpožděného) do Frankfurtu, a pak ve Fuldě přestoupil do dalšího, který jel do Drážďan. Měli jsme taky zpoždění, ale "jenom" dvacet minut, a přesně tolik času bylo na přestup do Bad Schandau. Ovšem i tenhle vlak měl zpoždění, mladý průvodčí nebyl právě vstřícný a ochotný, a já si zjistil, že do Děčína ještě dva vlaky jedou, smiřoval se s představou, že se budu trmácet do Tanvaldu až do půl šesté do rána, ale ještě jsem si dal jednu šanci v podobě stopování. K mému velkému překvapení však na nás vlak do Děčína čekal, takže jsem stihl rychlík do Liberce, a dorazil nakonec se sedmihodinovým zpožděním šťastně v půl druhé domů.
Podobně jako Rakousko mě podle očekávání nadchlo i Švýcarsko. A ještě o něco víc. Neubránil jsem se myšlenkám o tom, proč tam všechno tak dobře funguje, na druhou stranu mě docela překvapilo množství cizinců, ať už turistů nebo evidentních přistěhovalců. Ale svoje politické a geografické úvahy si nechám pro sebe 😁 Švýcarsko je překrásná země, vybral jsem si moc dobře jeho část pro svoji první návštěvu. Kombinace jezer a vysokých hor s perfektní a spolehlivou vlakovou dopravou, jak rychlíkovou, tak hlavně tou regionální a ozubnicovou mě doslova uchvátila.